O knize: rok / - Mil, není to jako ty... - Zvedám ruku do vzduchu, protože nechci poslouchat banální výmluvy. Oba nemáme čas si nic říct. Dveře za zrádcem se prudce otevírají a já vidím někoho, od koho jsem takovou podlost rozhodně nečekal. - Ne, Milo, všechno je přesně „to“! Nevymlouvej se, kočičko. Cítíme se spolu tak dobře, ale neodvážil ses jí říct všechno. Osud nám pomohl. S tělem v jedné plachtě se drží manželových zad a nezapomíná se na mě dívat s triumfem, nadřazeností, vítězstvím. Proč mi to dělá? Co jsem jí udělal, že mi vždycky všechno bere? - Karina? – jméno sestry jí uniklo ze rtů spolu se slzami. Dnes měl být nejšťastnější den, protože test ukázal dva pruhy...